Za Jurou Mikulčákem (+ 13.10.2011)

Nedávno jsme se rozloučili s dlouholetým členem Slováckého krúžku v Praze, stálým účastníkem našich besed a různých dalších akcí, RNDr. Jiřím Mikulčákem, CSc. Narodil se 19. 4. 1923 v Kyjově a opustil nás ve věku 88 let. Byl profesí matematik, ale byl také znalcem a milovníkem slováckého folkloru. Jeho rodina měla úzké vazby na Moravu, rod Mikulčáků pocházel ze Stupavy.

Na obecnou školu začal docházet v Kyjově, reálné gymnazium absolvoval v Ostravě, kam se rodina přestěhovala. Po válce a totálním nasazení nastoupil v r. 1945 ke studiu na Matematicko-fyzikální fakultu KU v Praze. Po skončení studia od r. 1948 působil jako profesor matematiky na gymnáziu v Jeseníku a na Vojenské škole Jana Žižky v Moravské Třebové. Po sedmi letech přechází do Prahy, kde tehdy žili jeho rodiče a sestry. V druhé polovině padesátých let pracoval ve Výzkumném ústavu pedagogickém a od r. 1961 až do ochodu do penze byl odborným asistentem na Katedře didaktiky matematiky na výše zmíněné fakultě KU v Praze. Během tohoto období se zabýval zejména pedagogickými aspekty středoškolského studia matematiky a vydal řadu publikací. Byly mezi nimi např. z posledních let Matematické, fyzikální a chemické tabulky nebo rozsáhlý soubor prací na téma Nástin dějin vyučování v matematice. Zasloužil se také o popularizaci matematiky přednáškami, semináři a svého času známým pořadem Ćeské televize Matematika převážně vážně. Za svou vynikající činnost v tomto oboru obdržel řadu ocenění a vyznamenání.

Jeho celoživotním zájmem byla historie, které se původně chtěl i profesně věnovat. Sledoval dějiny politické i kulturní (umělecké směry, stavební slohy, heraldika). K jeho koníčkům patřila mj. turistika a samozřejmě intenzivní zájem o folklor. Do Slováckého krúžku v Praze začal docházet již koncem války, zejména pak po r. 1945 zde velmi aktivně působil jako zpěvák a tanečník. Platným členem krúžku byl i jeho otec, v padesátých letech jednatel a člen výboru. Jura se i při učitelském působení mimo Prahu folkloru pilně věnoval. Jeho vztah k folkloru b yl živý a věci znalý.

Po založení časopisu Vědomosť přispíval do něj řadou článků zejména týkajících se historie rodného kraje, např z posledních let Braťkové, dráteníci, miškáři a jiní, Pozapomenuté umění slováckých maléreček nebo třídílná práce s názvem Vojenská služba a slovácké pěsničky.

Za zmínku určitě stojí i to, že Jurův otec František Mikulčák byl členem a jednatelem našeho krúžku v 50tých letech. Již dlouho před tím, v letech 1921-1927 se podílel na organizaci prvních Slováckých roků v Kyjově (žil zde pak také na penzi). Jeho zeť Oldřich Krejčí, původem ze Svatobořic, známý člen kyjovského folklorního hnutí od čtyřicátých let a manžel Jurovy sestry Věry, vzpomíná ve svém článku v časopise Vědomosť (č. 40, 2008), že v r. 1927 pomohl F. Mikulčák realizovat účast Dudíkovy kapely z Myjavy na tehdejším Slováckém roku. Byl jedním ze členů přípravného výboru, který se vypravil s koňským potahem na Myjavu původně za Jožo Dudíkem, ten je ale odkázal pro nedostatek času na svého příbuzného Samka Dudíka. Cesta trvala tehdy dva dny a byla úspěšná. Samko Dudík s kapelou pak skutečně přijel – to byl vlastně začátek jeho kariéry. Z pozdější doby pochází Dudíkův výrok „Sú tri mesta na světě: Kyjov a Myjava“. Přetrvává spor o to, zda skutečně řekl tři nebo dvě, obojí je možné.

Jura Mikulčák byl ve shodě se svou profesí člověk přesný v myšlení i konání, osobně přímý a přátelský. Mezi námi se cítil dobře a stejně my s ním. Jeho osobnost i práci jsme velmi oceňovali, i když jsme to třeba hlasitě neříkali. Tím spíš si to zaslouží připomenout nyní. Rozloučili jsme se s ním ve strašnickém krematoriu jeho oblíbenými písněmi.

Jan Hlaváč